18. června 1932 byla v Ženevě založena Mezinárodní basketbalová federace FIBA. Československo spolu s Argentinou, Řeckem, Itálií, Lotyšskem, Portugalskem, Rumunskem a Švýcarskem bylo jedním z osmi zakládajících členů. V roce 1935 se této organizaci dostalo uznání mezinárodním olympijským výborem a mužský basketbal byl na program OH zařazen v roce 1936 v Berlíně a to už měla evropská mužstva za sebou svoje první mistrovství. Hrálo se formou turnaje od 2. do 4.května 1935 ve švýcarské Ženevě za účasti 10 mužstev. Hrálo se vylučovacím způsobem a prvním mistrem Evropy v košíkové mužů se stalo mužstvo Lotyška. Naši hráči obsadili třetí místo, když v utkání o bronzové medaile porazili mužstvo Švýcarska 25:23. V lotyšské Rize v roce 1937 opět hrálo naše reprezentační mužstvo v na posledním předválečném mistrovství hraném v litevském Kaunasu v květnu 1939 naši hráči nestartovali.
Výčet světových a evropských turnajů ukazuje na to jak úspěšní byli a jsou naši basketbalisté. V každé z dalších kapitol je podrobně publikován pouze jeden turnaj. OH 1960 v Římě z archivu hráče Zdeňka Bobrovského a Jaroslava Tetivy, MS 2019 v Číně z archivu hráče Patrika Audy a CZ BASKETBALL a ME 1946 v Ženevě z archivu hráče Ivo Mrázka. Ostatní šampionáty a turnaje jsou pečlivě zdokumentovány a archivovány.
Poprvé se košíková hrála již na III. letních olympijských hrách v St. Louis v roce 1904, když američtí pořadatelé zařadili tento sport do programu her. Turnaj se odehrál bez účasti zahraničních mužstev a první tři místa si rozdělila mužstva z USA. Dalších 32 let museli basketbalisté čekat než byl jejich sport zařazen do programu her a olympijské turnaje se tak stali nedílnou součástí her, kdy hráči pravidelně nastupovali pod olympijské koše.
První poválečné mistrovství Evropy se odehrálo na přelomu dubna a května 1946 a naše mužstvo pod vedením trenéra Hájka složené převážně s hráčů pražských klubu a klubů ze Slovenska mělo ve svých řadách dva brněnské košikáře. Šimáčka a autora vítězného koše z finálového utkání proti Itálii Ivo Mrázka. Zápas o zlato s Itálií se hrál 4. května 1946 v Palais des Sports před kulisou 4500 diváků a naši basketbalisté zvítězili 34:32. Tak se otevřela pomyslná brána na evropské a světové turnaje pro další brněnské košikáře a Ivo Mrázek jednoznačně svým přístupem k tréninku, hře a osobní morálce dokázal ve velmi krátké době v Brně rozpoutat basketbalové šílenství. Světové šampionáty se začaly hrát od roku 1950 a první mistrovství se odehrálo 22. října až 3. listopadu 1950 v Buenos Aires. Prvním mistrem světa se stalo pořádající mužstvo Argentiny, druzí byli Američané a třetí příčka patřila basketbalistům Chile. Českoslovenští basketbalisté se probojovali na své první mistrovství v roce 1970, které se hrálo v Jugoslávských městech Lublaň, Skopje, Karlovac, Split a Sarajevo. Hráči Petr Novický, Jiří Zídek, Jiří Konopásek, Jaroslav Kovář, Jiří „Áda“ Pospíšil, Milan Voračka, Robert Mifka, Jiří Zedníček, Jan Bobrovský, Jiří Ammer, Zdeněk Douša a Jiří Růžička pod vedením trenéra Nikolaje Ordunga přivezli z tohoto šampionátu umístění na 6. místě. Jak už bylo zmíněno košíková se poprvé objevila na XI. Olympijských hrách, které se uskutečnili ve dnech 7. až 14. srpna 1936 v Berlíně. Na turnaj se přihlásilo celkem 23 týmů. Těsně před turnajem odstoupili Maďaři a Španělé, později ještě mužstvo Peru. Turnaj byl hrán na písčitém povrchu venkovních tenisových kurtů. Českoslovenští reprezentanti měli v prvním kole nalosovány odstoupivší Maďarsko, a ve druhém kole se utkali s týmem Švýcarska, kterému podlehli 25:12. O postup odehráli vítězné utkání s basketbalisty Německa v poměru 20:9. Ve třetím kole nás prohra 28:19 s týmem Uruguaye nepustila dál do čtvrtfinále turnaje a naši hráči se s Berlínem loučili na konečném 9. místě. Na první olympiádě nás reprezentovali Jiří Čtyřoký, František Hájek, Josef Klíma, Karel Kuhn, Josem Moc, František Picek, Ladislav Trpkoš, Ludvík Dvořáček, Alois Dvořáček, Vítězslav Hloušek, Ladislav a Hubert Prokopovi. Prvními olympijskými vítězi se stali basketbalisté USA, kteří na podmáčeném hřišti porazili Kanadu 19:8. To byli začátky velkých mezinárodních basketbalových turnajů. Začátkem šedesátých let 20. století se Evropě začaly hrát turnaje mistrů jednotlivých evropských zemí, ale to už je zase jiná kapitola.
Reprezentační starty Brňanů zejména v nejprestižnějších soutěžích naplňují každého příznivce klubu hrdostí. Účast v olympijských turnajích neminula v Londýně 1948 Jana Kozáka, Ivo Mrázka a Zdeňka Chlupa, v Helsinkách 1952 Zdeňka Bobrovského, Jana Koláře, Ivo Mrázka a Jana Kozáka, v Římě 1960 byli František Konvička, Zdeněk Bobrovský, Vladimír Pištělák a Zdeněk Konečný, v Mnichově 1972 Petr Novický, Jiří Pospíšil, Jiří Balaštík, Jan Bobrovský a Kamil Brabenec, v Montrealu 1976 Jiří „Áda“ Pospíšil, Vladimír Padrta a Kamil Brabenec, v Moskvě 1980 Vlasta Havlík, Kamil Brabenec a Jiří Pospíšil, v Tokiu 2021 David Jelínek a Patrik Auda. V rolích trenérů působili pod pěti kruhy Brňané Fleischlinger, Mrázek a Konvička. V Londýně byl československý tým sedmý, v Helsinkách desátý, v Římě pátý, v Mnichově osmý, v Montrealu šestý, v Moskvě desátý a v Tokiu devátý. Šanci startovat na mistrovství světa dostali Jiří Pospíšil, Jan Bobrovský, Kamil Brabenec, Vojtěch Petr, Vlasta Havlík (všichni 2x), Petr Novický, Jaroslav Beránek a Patrik Auda. V Lublani 1970 byli naši basketbalisté šestí, v Portoriku 1974 desátí, na Filipínách 1978 devátí, v Kolumbii 1982 desátí a v Číně 2019 šestí.
Kapitolu o ME nelze uvést jinak než zlatými medailemi ze Ženevy – 1946, byli u toho Ivo Mrázek a Ladislav Šimáček. Další evropské šampionáty absolvovali z Brňanů, Praha – 1947 (2. místo) Mrázek, Dostál, Kozák, Fráňa Paříž – 1951 (2.) Mrázek, Z.Bobrovský, Nebuchla, Vykydal, Kozák, Moskva – 1953 (4.) Z.Bobrovský, Kolář, Kozák, Mrázek, Sís a Tetiva, Budapešť – 1955 (2.) Z.Bobrovský, Kolář, Kozák, Mrázek, Merkl a Sís. Sofia – 1957 (3.) Z.Bobrovský, Kolář a Merkl, Istanbul – 1959 (2.) Konvička, Bělehrad – 1961 (5.) Z.Bobrovský, Konečný, Konvička, Pištělák a Pokorný, Vratislav – 1963 (10.) J.Bobrovský, Konečný, Konvička a Pištělák, Moskva, Tbilisi – 1965 (7.) J.Bobrovský, Konvička a Pištělák, Helsinky, Tampere – 1967 (2.) J.Bobrovský, Konvička a Pištělák, Neapol – 1969 (3.) J.Bobrovský. Konvička, Pištělák a Novický, Essen – 1971 (5.) J.Bobrovský, Brabenec, Novický a Pospíšil, Barcelona – 1973 (4.) Balaštík, J.Bobrovský, Brabenec, Novický, Petr a Pospíšil, Bělehrad – 1975 (6.) Beránek, Brabenec, Nečas a Pospíšil, Lutych, Ostende – 1977 (3.) Brabenec, Nečas, Petr a Pospíšil, Turin – 1979 (4) Brabenec, Havlík, Petr a Pospíšil, Praha – 1981 (3.) Brabenec, Havlík a Petr, Caen, Limoges – 1983 (10.) Havlík, Okáč, Petr a Jandák, Stuttgart – 1985 (2.) Brabenec, Havlík, Krejčí a Okáč, Atény – 1987 (8.) Brabenec, Havlík, Jandák, Krejčí, Josef Jelínek a Okáč, Řím -1991 (6.) Krejčí, J.Michalík, Okáč a Jan Svoboda, Paříž – 1999 (11.) Jiří Okáč, Madrid – 2007 (15.) Štěpán Vrubl, Lublaň – 2013 (14.) David Jelínek, Riga – 2015 (7.) David Jelínek, Patrik Auda, Kluž – 2017 (20.) Patrik Auda, Praha – 2022 (16) David Jelínek, Patrik Auda.