K nepřehlédnutelné postavě Zdeňka Konečného patří neodmyslitelně přezdívka „Mustafa.” A jak k ní vlastně přišel? V době, kdy začal hrát basketbal ve Spartaku ZJŠ, běžel v kinech film Malý Muk. Hráli v něm herci – běžci. Murad, který při běhu používal zvláštní delší krok a druhý Mustafa, který běhal velmi svižně. Všiml si toho Lojza Vykydal a při jednom tréninku vypustil mezi hráče větu: „Zdeno, ty běháš jako ten Mustafa v Malém Mukovi,” ale myslel na ten delší krok běžce Murada. Jako student strojní průmyslovky v Sokolské ulici v těsné blízkosti velmi dobře znal prostředí tělocvičny Stadionu, kde hrálo a trénovalo první mužstvo Sokola Brno I. „Ze začátku jsem vyzkoušel všechno, plaváním cyklistiku na dráze v Pisárkách a v Juliánově jsem zkoušel i házenou.” Zdeněk začal svůj basketbalový život v 16-ti letech v celku mužů Spoje Komín. V oblastním přeboru hrál necelé dva roky než svoji postavou a hrou zaujal trenéra prvního družstva Brna. V necelých 18-ti letech si ho do Spartaku ZJŠ přivedl tehdejší trenér mužů Luboš „Sisi” Polcar. Dvoumetrový chlap nenechal nikoho na pochybách a do sestavy prvního mužstva Brna naskočil v sezoně 1955/56 na plných 10 ligových ročníků. Basketbalista a reprezentant, který v nejvyšší basketbalové lize odehrál celkem 12 ligových sezon. Díky svoji výšce 204 cm naskočil do nejvyšší basketbalové soutěže ve svých osmnácti letech. Pod trenérem Polcarem se mu hra pod košem velmi dařila. V Brně hrál celých 10 ligových ročníků a po návratu z rakouského WSG Radenthein, kde působil v letech 1967 – 1970 odehrál v české lize ještě dva ročníky. Jeden v dresu Nové Huti Ostrava a druhý 1971/72 v dresu Slavie Košice VŠT, kdy ukončil svoji basketbalovou kariéru. Zdeněk stál celkem desetkrát na stupních vítězů. S Brnem získal pětkrát zlato, čtyřikrát druhé místo. Bronzovou medaili a třetí místo získal s mužstvem Nové hutí Ostrava v sezoně 1970/71 a byl u toho trenér a bývalý hráč Brna a reprezentace Jan Kozák. Svými výkony se blýskl v pohárových utkáních. Obzvlášť zůstaly v paměti basketbalových fanoušků jeho souboje s americkými podkošovými hráči, kteří nastupovali v Poháru mistrů evropských zemí za Real Madrid. Z rakouského angažmá si přivezl dva mezinárodní starty a to v prvním kole PVP 1969/70. WSG jako vítěz rakouského poháru utkal se španělským celkem Juvendut Nerva Badalona. Po výsledcích 87:93 a 70:114 si do dalšího kola postup zajistili Španělé. Utkání se hrálo v Gratzu, jelikož to byla nejbližší hala, která vyhovovala svými parametry pro utkání hraná v evropských pohárech.
Jeho reprezentační kariéra je rovněž bohatá a úspěšná. Účast na Olympijských hrách 1960 v Římě ho staví do jasné pozice, doposud nejlepšího umístění Československého basketbalu pod pěti kruhy a to společně se spoluhráči z klubu Z. Bobrovským, Františkem Konvičkou a Vladimírem Pištělákem. „Trenér národního mužstva Ivo Mrázek postavil skvělé mužstvo a jenom těsná porážka s Itálií v domácím bouřlivém prostředí nás připravila o ještě lepší umístění. My jsme v utkání o páté místo porazili Jugoslávii i s Koračem v sestavě,” zavzpomínal s vidinou lepšího umístění v olympijském turnaji. Byl účastníkem dvou mistrovství Evropy. V roce 1961 v Bělehradě a 1963 v polské Vratislavi. Je zařazen na čestné listině zasloužilých mistrů sportu. Za svoji hráčskou kariéru nastřílel v lize 2122 bodů, v reprezentaci odehrál celkem 84 utkání a v roce 2004 byl uveden do síně slávy města Brna. Po svoji bohaté hráčské kariéře se Zdeněk naplno začal věnovat civilnímu zaměstnání a jenom vždy na skok za kamarády do Zbrojovky zavzpomínat na doby minulé. Tak bohaté na zážitky a úspěchy, kterých dosáhl jako basketbalista v klubu i reprezentaci.
