Basketbalista – hráč na postu rozehrávače, trenér basketbalu na klubové a reprezentační úrovni. Opavský odchovanec, vynikající rozehrávač, reprezentant a sedminásobný mistr České republiky, basketbalista roku 1997, účastník ME 1999 v Paříži.
Šéftrenér vrcholového střediska sportu basketbalového klubu zbrojovky Miroslav Pospíšil přivedl Petra do Brna z Opavy. Dva roky ještě v Brně studoval gymnázium, hrál extraligu staršího dorostu a získal s dorostem Zbrojovky dva tituly mistra republiky. Do mužské kategorie naskočil v sezoně 1990/91. Začátky u mužů již byly pod taktovkou trenéra Pospíšila, který se stal hlavním koučem brněnského mužstva. Petrova první sezona mezi muži byla obtížná. V mužstvu se uskutečnilo mnoho změn a po 20. mistrovském titulu se čekalo více než umístění na čtvrtém místě.
Svojí pílí a schopnosti učit se, Petr dostává od trenéra Pospíšila. Ten, ho nechává tvořit a na hřišti se to záhy projevuje. Na postu rozehrávače se pomalu, ale jistě začíná mladík z Opavy usazovat stále pevněji. Jeho schopnost tvořit a číst hru, zakládat rychlé protiútoky, to byla velká deviza pro celé mužstvo. „Chtěl jsem se vyrovnat ostatním hráčům. Hrát v mužstvu po boku Martina Buňáka, Jana Svobody nebo Julo Michalíka to byla pro mě čest a výzva zároveň,” vzpomíná Petr na svoje začátky v brněnském dresu. „Mužstvo posílil zevnitř, lidsky. Byl a je to srdcař, hráč a trenér do nepohody,” tak na „Čoudu” zavzpomínali spoluhráč Jan Svoboda i opavský basketbalový matador Dušan Štěnička.
Ale zpět na samý začátek. V 10. letech ho přivedl k basketbalu jeho otec Pavel, úspěšný a oblíbený trenér mládeže a organizátor žákovských soutěží na opavských základních školách. Petr odehrál ve svém rodném městě všechny mládežnické kategorie od mini žáků až po mladší dorost. To že vrátí do Opavy zpět, hrát za muže nikdy nevyvracel a když si v Brně prodloužil o rok studium, s jistotou vyzrálého hráče získal v Brně po sobě jdoucí třetí titul. Jeho domovský klub postoupil z 2. ligy do první a následující rok do extraligy. „Čouda” je v sezoně 1996/97 zpět v Opavě a s klubem ICEC Opava získává svůj čtvrtý titul. Čtyři roky hrál za Opavu. Jako kapitán národního mužstva odjel na mistrovství Evropy 1999 do Paříže. Reprezentace vyhrála skupinu D, když porazila Litvu a Řecko. V osmifinálové skupině B, přišli tři prohry za sebou a umístění na 11 místě hodnotil trenér Zdeňkem Hummel jako smolné mistrovství. Mrzela prohra s Tureckem, která nepustila reprezentační výběr do dalších bojů. Petr po tomto mistrovství odešel na dvě sezony hrát slovenskou ligu do Interu Bratislava. V sezoně 2001/02 už rozehrával opět v Opavě a poslední jeho angažmá mimo rodné město bylo v Prostějově. Tři sezony a opět byl zpátky doma. Mezitím basketbalisté Opavy sestoupili do 1. ligy. 2008/09 se do extraligy vrátili i s Petrem v sestavě. Nově se tvořící mužstvo a Petrova hráčská kariéra se pomalu blížila ke konci. Jeho trenérské ambice a touha zůstat i nadále u basketbalu nenechali na sebe dlouho čekat. Ještě jako aktivní hráč nejvyšší soutěže v roce 2006 vystudoval trenérskou licenci A. V sezoně 2010/11 a následující rok trénoval záložní mužstvo Opavy, které hrálo první ligu. Zapojoval mladé hráče do rotace záložního celku a v sezoně 2012/13 se stal hlavním trenérem extraligové Opavy. Celek složený převážně z odchovanců a z nedaleké Ostravy se pomalými kroky usadil v popředí ligové tabulky, V sezoně 2017/18 byl třetí a poslední dva ročníky 2020/21 a 2021/22 už to byly stříbrné medaile. Na začátku své trenérské kariéry se Petr objevil u reprezentačních výběrů U16 a U20. Když v roce 2013 přebíral mužskou reprezentaci Ronen Ginzburg, vybral si Petra jako asistenta na trenérský post. Mistrovství světa 2019 v Číně, šesté místo na turnaji a možnost hrát kvalifikaci na OH do japonského Tokia. Úspěšná kvalifikace v kanadské Victorii a účast na OH 2021 v Tokiu. „Po sportovní stránce mělo mistrovství světa asi větší váhu. Bylo tam více kvalitnějších týmů, ale olympiáda je největší sportovní událostí.”
„Opava je pro mě srdeční záležitostí a také člověk má daleko větší zodpovědnost. Je to více než obyčejný klub,” vyznal se Petr Czudek, jinak člověk s přirozenou autoritou. Na svou rodinu Petr nedá dopustit! S manželkou Radkou se poznal v roce 1996. Bývalá atletka ho očarovala, navíc měla pro sport pochopení. „Prožili jsme spolu moje basketbalové léto, podzim i zimu,“ směje se. „I když studovala, všude byla se mnou, stala se mou velkou oporou, doufám, že i já její. Rodina je pro mě základ, úplně na prvním místě.” Takto končí jeden z rozhovorů pro denní tisk a myslím, že když si tento konec vypůjčíme z deníku.cz nikdo se zlobit nebude.
