… basketbalistka z Králova Pole, reprezentantka, účastnice prvního turnaje pod olympijskými koši v Montrealu v roce 1976, kdy s národním družstvem dosáhla zatím nejlepšího umístění v rámci olympijských her. Bylo to čtvrté místo. 19. července 1976 jsme v utkání s Bulharskem po vyhraném poločase 36:33 utkání prohráli o jeden bod 67:66. Reprezentace žen tenkrát sahala při premiéře ženského basketbalového turnaje pod olympijskými kruhy na medaili. Jako dvanáctiletou přivedl Pavlu do basketbalového oddílu DPM do Lužáneckého parku její starší bratr a po celou dobu její hráčské kariéry společně s tatínkem (basketbalisté, bratr Ludvík hrál začátkem sedmdesátých let tři roky ve Zbrojovce Brno a jeden rok ligu za Moravskou Slávii), strýcem a tetou (českoslovenští reprezentanti v atletice – sprint a skok vysoký). Rodinné zázemí a vzory to bylo její hlavní motivací a ke konci kariéry při zahraničním angažmá ve Finsku manžel ji stály po jejím boku. V rodinném prostředí připravovali hráčku Králova Pole a později kapitánku národního týmu vždy v těch činnostech, které se ji momentálně nedostávalo. Tak její hráčská kariéra se rozvíjela nejdříve na postu křídelnice a později hráčky pod košem. Postupně s odehranými zápasy přibývaly zkušenosti a mohla zcela naplno rozvinout svoji basketbalovou kariéru. Ráda, s pokorou, zároveň pyšně o tom hovoří a vzpomíná. Takové měla kolem sebe patrony, píše se v průběhu článku jejího profilu v týdeníku Stadion v roce 1981. Basketbal a paragrafy stojí v úvodu, ale mi se vydáme po stopách jejího basketbalového života pěkně od začátku. Jejím prvním trenérem byl Vilém Komárek, který ji dával první tréninky a vysoká dívka odehrála svoje první utkání v týmu mladších dorostenek a současně začínala koketovat s ženským basketbalem. Její výška se zastavila na 189 cm a již v patnácti letech se dostala Pavla do hledáčku trenéra Drásala, který ji přivedl na první ligovou sezonu 1972/73 do KPS Brno, ale to už byl trenérem v Králově Poli Zdeněk Bobrovský. Vstup do nejvyšší basketbalové ligy byl okořeněn hned medailovým umístěním a tým KPS získal v tomto ročníku bronzové medaile. Svoje zápasy hrály Královopolanky v tělocvičně na Chodské v areálu vojenských kasáren. Trenérské střídání nastalo v roce 1977, kdy na lavičku KPS usedl trenér Jan Karger, v roce 1978 Miroslav Pospíšil a v roce 1979 Sisi Polcar. Na sezonu 1980/81 usedla na trenérskou židli dvojice Petr Pajkrt a Jindřich Drásal. Její poslední ligová sezona v dresu KPS byla 1983/84 a znovu se střídala trenérská židle a byl to trenér Válek. 11 ligových sezon. Čtyřikrát stříbro a třikrát bronz. Na sezonu 1984/85 se stala hráčkou Moravské Slávie a hrála druhou nejvyšší soutěž v první národní lize. Svoji hráčskou kariéru přerušila na přelomu sezony a v prosinci 1985 se ji narodila dcera Martina. Po půl roce již jako vdaná maminka pod jménem Podivínová – Davidová pomohla trenérovi Drásalovi a celku Moravské Slávie k postupu do ligové elity. V dresu Moravské Slávie nastoupila jako ligová hráčka na sezonu 1986/87 a následující sezona 1987/88 byla její poslední ligová. Cekem odehrála 13 sezon v nejvyšší basketbalové lize žen. Pětkrát byla vybrána do All-Stars – nejlepší pětice hráček československé ligy. V evropských pohárech celkem 33 utkání. V roce 1974 s týmem KPS dokráčela až do semifinále poháru vítězů poháru žen a v roce 1982 v poháru Liliany Ronchettiové získala v rakouském Linci 2. místo, když KPS Brno podlehlo opět ruskému gigantovi mužstvu pod názvem Spartak moskevská oblast 89:68. To je vizitka hráčky, která nastřílela za svoji ligovou kariéru celkem 5951 bodů a za Milenou Jindrovou a Helenou Malotovou (Joškovou) je ne třetím místě nejlepších střelkyň československé 1. ligy basketbalu žen za období 1962/63 až 1992/93. Než se rozepíšeme o její reprezentační kariéře nesmíme opomenout její zahraniční dvouleté angažmá, když společně s manželem a dcerou odjela hrát basketbal do Finska. Nejvyšší basketbalovou soutěž hrála za klub Kankaantaah Kisa Nokia. V lednu 1990 se předčasně rodina z Finska vrátila a Pavla dohrála tento ročník opět v dresu Moravské Slávie v druhé lize žen. Hráčka Československé reprezentace, která svoje začátky nemohla lépe uchopit než v roce 1975. Ve španělském Vigu získaly naše juniorky zlaté medaile a na přelomu září a října 1975 odehrála naše děvčata skvělé mistrovství světa. Z Kolumbie přivezl národní tým ve složení Dana Klimešová, Hana Jarošová, Ivana Kořínková, Lenka Nechvátalová, Ludmila Chmelíková, Marta Jirásková, Martina Babková, Milena Jindrová, Pavla Davidová, Vlasta Vrbková a Yveta Pollaková bronzové medaile. Trenéry národního družstva byli pánové Jindřich Drásal a Svatopluk Mrázek. O rok později odehrála premiérový basketbalový turnaj na dvacátých prvních letních olympijských hrách. Turnaj se hrál od 18. do 27. července v Montrealu. Turnaj odehrálo pouze šest družstev v jedné skupině systémem každý s každým a těsná prohra 67:66 S Bulharskem stála naše děvčata olympijskou medaili. I tak je čtvrté místo dosud historicky nejúspěšnějším umístěním a Pavla na tento zážitek vzpomíná dodnes s respektem a pokorou. Olympijské hry to je sen každého sportovce. Vzpomínky na velkou fanynku našeho družstva, která nechyběla na žádném zápase Helenu Fibingerovou ji rozzářily obličej a byla na sebe a náš tým pyšná. Jen po návratu do vlasti se neslo tiskem zklamání z výsledu národního družstva. Ale to je jiná kapitola a celkem jinde popsané listy. Na mistrovství Evropy se hráčka z Králova Pole dostala celkem čtyřikrát a přivezla si tři medaile. V roce 1976 z francouzského Clemont-Ferrand, kdy naše hráčky nestačili na ruský celek a pod trenérským vedením Drásal, Karger z toho byly pro naše děvčata stříbrné medaile. O dva roky později nebyla v nominaci trenéra Hegera a na evropský šampionát odjela až v roce 1981 do Jugoslavie. Turnaj hraný již formou play off jsme rozehráli s dobrou formou jen semifinále opět s ruskou mašinou a prohra 94:62 nepustila naše děvčata hrát o titul. V utkání o třetí místo opět prohra, tentokrát s Jugoslávií 61:57 a odjezd z Banja Luky a bramborovou medailí v baťohu. Osmnácté mistrovství Evropy se hrálo v italské Anconě v září 1981. Utkání s Polském v semifinále turnaje a prohra 72:60 poslal národní družstvo žen s trenérem loisem Brabcem do utkání o bronzovou medaili. Tento zápas jsme vyhráli rozdílem jednoho koše a po vítězství 76:74 to byla bronzová medaile. Závěrečný reprezentační účet si vystavila Pavla v roce 1983, kdy na svém posledním šampionátu se nepodařilo postoupit ze skupiny do fáze turnaje o medaile. Konečné umístění bylo šesté místo. Za svoji reprezentační kariéru odehrála 193 utkání v letech 1975 až 1983. Nastřílela více jak 470 bodů a byla kapitánkou národního družstva na ME 1981 v Italii. Je zařazena na česné listině mistrů sportu a v roce 2016 byla uvedena do sportovní síně slávy města Brna. Během své hráčské kariéry vystudovala právnickou fakultu v Brně a získala na této fakultě doktorát. Po skončení své hráčské kariéry pracovala více jak 30 let na Krajském soudu v Brně.
