Basketbalista, kterého do Zbrojovky přivedl jeho starší bratr. Z fotbalového trávníku do tréninkového střediska Vladimíra Pištěláka. Tady pod vedením trenéra Ivana Charváta odehrál žákovské a dorostenecké kategorie a bral jeden metál za druhým. V roce 1988 jako junior odehrál ME v Jugoslávii a z tohoto šampionátu pod trenérem Pištělákem si junioři přivezli bronzové medaile. Velmi slibně nastartoval svoji karieru a slavil tak společně s dalšími juniory premiérové umístění na evropském kolbišti. Jeho první ligová sezona byla u trenérů Kamila Brabence a Josefa Nečase. V sezoně 1988/89 naskočil do prvního mužstva a tým nezkušených mladíků skončil na nepopulárním čtvrtém místě. Nadcházející sezona 1989/90 byla pro Pavla druhým vrcholem jeho basketbalové kariéry. Dostal důvěru trenéra Kozáka získal s mužstvem titul mistra ligy. Levák s přesnou muškou děsil soupeře tříbodovými střelami. Tak se stalo i ve čtvrtém finálovém utkání na palubovce Sparty Praha, kdy tři vteřiny před koncem vstřelenou trojkou strhl vítězství na stranu Brna a po výhře 82:80 se hrálo o titul rozhodující páté utkání v hale Zbrojovky Brno. Brňané po výhře 91:89 získali svůj dvacátý titul. V Brně ještě odehrál další tři sezony pod trenérem Pospíšilem a byl z toho jeden bronz. V sezoně 1993/94 odešel do Prahy do mužstva Sokol Chán Vyšehrad, kam si ho vyžádal na přestup Jiří Zídek st. Další sezonu odehrál v národní basketbalové lize v mužstvu Žďár nad Sázavou a střídavě na Vysočině pobýval tak jak se mužstvu dařilo hrát nejvyšší soutěž a jaká byla ochota Žďasu platit kvalitní hráče. V sezoně 1996/97 Pavel basketbal nehrál a rok později začal hrát opět ve Žďáru. Finanční problémy v klubu byly podmětem pro odchod. Sezonu dohrál v rakouského Welsu. Do Brna se vrátil v roce 1998 a naskočil do nejvyšší soutěže v mužstvu Orgapol Brno. U Houserů hrál ještě další tři roky. Pavel zakončil svoji hráčskou kariéru opět u trenéra Pospíšila v ligovém ročníku 2001/02. Z vrcholového sportovce se velmi rychle adaptoval a naplno se začal věnovat civilnímu zaměstnání. „Peli”, jak mu bylo přezdíváno mezi hráči a trenéry se nikdy netajil tím, že sport je na prvním místě. Měl rád život plný změn a svůj osobitý styl převedl do svého přístupu k basketbalu a po skončení hráčské kariéry i do civilnímu zaměstnání.
