… basketbalistka, která v československé basketbalové lize odehrála celkem sedmnáct sezon a získala celkem deset medailových umístění. Pětkrát brala stříbro a pětkrát bronz. Svoji klubovou kariéru začala v roce 1956 ve Slavii Brno a od roku 1962 již pokračovala v družstvu KPS Brno. S basketbalem začala jako dorostenka v patnácti letech u trenéra Ladislava Kumera ve Zbrojovce Brno. Současně s tím začala chodit s kamarádkou ze střední školy na volejbalové tréninky do Slavie Brno. Svoje volejbalové kroky byly spojené s trenérem Ondráčkem. Její nadání a tréninkové zapojení v obou sportech ji umožňovalo reprezentovat Československo v juniorských kategoriích v basketbale i volejbale současně. Bylo však jen otázkou času, kdy se bude musela Olga rozhodnout pro jeden z těchto sportů. Když jsme na toto téma spolu hovořili zmínila se, že to bylo právě na reprezentačním srazu volejbalistek, kde byla k tomuto rozhodnutí přímo vyzvána. „Vybrala jsem si basketbal, hra se mi zdála dynamičtější a pro mne zcela jistě zajímavější”, dodala. Se Zbrojovky odešla k trenérovi Jiřímu Štaudovi, který si ji vybral do nově vznikajícího družstva Slavia VŠ Brno. „Trénovali jsme v tělocvičně Pod hradem a já musela na tréninky brát mladší sestru Evu, kterou jsem měla na starosti, když maminka musela pracovat”. Mladší sestra tedy začala svoje basketbalové kroky v žákyních Slavie Brno u manželů Těhníkových a obě sestry Mikuláškovi se tak zapojili do tréninkového procesu brněnského ženského basketbalu. Sestry se potkaly v seniorské reprezentaci na mistrovství světa 1967 hraném v Praze, kde naše hráčky obsadily medailové třetí místo a bronzové medaile zůstali doma. Je to krásný příběh dvou sourozenců, sester Mikuláškových. O osm let mladší Eva Koláčková (roz. Mikulášková) hrála svoje dorostenecké kategorie za Slavii a svoji seniorskou ligovou dráhu má jako sestra spojenou s KPS Brno. Mistrovství světa 1967 v Praze bylo pod zvýšeným zájmem nejen veřejnosti, ale dovolte abych tuto událost spojil se sestrou Evou, která za svoje výkony v lize dostala rovněž pozvánku do národního mužstva. Ukázala svůj pohybový talent a zvládala techniku. Basketbal měla ráda a když dostala příležitost hrát ligu, byla u toho i pozvánka do reprezentačního družstva žen právě na tento světový šampionát odkud si obě z Prahy do Brna přivezly bronzové medaile.
Na svoje působení v tělocvičně Pod hradem Olga vzpomíná velmi ráda a celé to období má spojené s trenérským manželským párem Těhníkových a velmi si vážila práce s trenérem Jiřím Štadudem. Byl to ohromný člověk, profesionál a fyzioterapeut. Vždy nás pečlivě připravoval při tréninku a jednotlivé ligové zápasy.
Jako zvláštní a pro družstvo velmi potřebnou ocenil v minulosti Olgu tehdejší trenér Králova Pole Jindřich Drásal. „Hráčka, která byla skvěle vybavena technicky, zdobila vysoká produktivita. Nepotřebovala sahat po tvrdosti, ale uměla se skvěle prosadit díky své inteligenci a přehledem. Ve své době byla snad jedinou basketbalistkou, která uměla útočné akce začínat zády ke koši a velmi často se k zakončení útoků vydávala z hranice trestného hodu. To vedlo k její vysoké produktivitě a jako křídlo se uměla prosazovat i pod košem. V roli kapitánky KPS Brno i reprezentace byla trenérovou pravou rukou. Vůdčí typ se schopností komunikovat a zmírňovat mezigenerační rozdíly”.
Svoji reprezentační kariéru odstartovala pod vedením trenéra Svatopluka Mrázka na ME 1962 ve Francii. Olga jednoznačně patřila mezi opory reprezentačního družstva žen a v národním týmu odehrála v letech 1961 až 1969 celkem mezistátních 171 utkání. Dvakrát se zúčastnila závěrečného turnaje mistrovství světa. V roce 1964 v Peru, druhé místo a v roce 1967 v Praze třetí místo. Na mistrovství Evropy hrála celkem čtyřikrát. V roce 1962 získala ve francouských Mylhúzách stříbrnou, o dva roky v Budapešti bronzovou a v roce 1966 v rumunské Kluži opět stříbrnou medaili. Svoji reprezentační kariéru završila na mistrovství Evropy v roce 1968 v italské Messině, kde národní družstvo obsadilo až 9. místo. Od roku 1965 po čtyři roky byla kapitánkou reprezentačního výběru. Sicílie byla jejím loučením s reprezentací. „Co se týká reprezentace vždy naše hráčky zůstávaly ve stínu obrovitých a prakticky nebranitelných hráček Sovětského svazu. S tímto problémem si neuměl poradit v podstatě nikdo a tzv „Sborná” nespoléhala jen na pivotky, ale v sestavě měla vždy dostatečný počet vysokých a důrazných hráček produkujících silový basketbal”. Ještě vzpomněla na přípravné utkání v Karlových Varech, kdy se podařilo tyto hráčky porazit, a že to byla velká sláva. Družstvo vedené trenéry Miloslavem Křížem a Janem Kargerem si vysloužilo ocenění u funkcionářů FIBA. „V roce 1965 požádal Mezinárodní olympijský výbor světovou basketbalovou federaci FIBA o uskutečnění ukázkového utkání, při němž představitelé olympijského hnutí posoudili možnost zařazení ženského basketbalu do programu olympijských her. FIBA pro tuto příležitost zvolila týmy Československa a Brazílie. Hrálo se v Madridu, kapitánkou našeho výběru byla Olga Přídalová. Vítězství našich děvčat 71:66 pečetil velmi dobrý výkon a velmi příznivé ohlasy na předvedenou hru. Také předběžný slib, že ženský basketbal se na program určitě dostane. Psal se rok 1965. Nebylo to rozhodnutí okamžité, ale byl to důležitý krok, aby se v roce 1976 v Montrealu odehrál první ženský turnaj pod olympijskými koši”. Takto zavzpomínala Olga na svoje reprezentační utkání.
Poté se Olga začala věnovat naplno zaměstnání. Jako vystudovaná chemička se stala vedoucí laboratoří mechaniky zemin. V roce 1974 se ji narodila dcera Petra a návrat pod bezedné koše již nepřicházel v úvahu. Ještě dva roky pomáhala s tréninky na základní škole v Nejedlého ulici, kde za sebou měla svoje první basketbalové kroky dcera Petra. Ta však nenaplnila odkaz své maminky a po úspěšných juniorských letech a akademických reprezentacích si zvolila studium a civilní zaměstnání. Sport se stal jejím velkým koníčkem. Dnes žije v Rakousku a paní Olga ráda dceru navštěvuje. Je zařazena na čestné listině zasloužilých mistrů sportu. V roce 2004 byla uvedena do síně slávy města Brna a v roce 2007 do Síně slávy České basketbalové federace.
