S basketbalem začínal v Sokole Královo Pole, kde hrál rovněž odbíjenou a nějaký čas vesloval. V košíkové vynikal především v obraně. Do Sokola Brno I přišel hned a stal se členem základní sestavy. Získal tři mistrovské tituly v národní lize a v roce 1947 byl členem stříbrného mužstva z mistrovství Evropy konaného v Praze. Účastnil se všech výjezdů do zahraničí a svoji hrou ohromil nejednoho zahraničního novináře. Po zájezdu v Turecku v roce 1948 byl Sokol Brno I v denním tisku představen takto: „basketbalisté S.B.I. docilují v naší lize a na zahraničních turnajích výsledků, které uvádějí všechny, kdož košíkovou sledují v opravdový úžas. Většina se ptá, jak je to možné? ” Odpověď je celkem jednoduchá, píše se v tisku dále: „Předně hráči S.B.I. jsou jako jedna velká rodina. Žijí v každé volné chvíli pro svůj sport a také proto, že překonali zastaralý předsudek, že košíkovou možno hrát pouze v zimě a v sále. Trénují v letě i na hřišti venku a není proto divu, že v zápasech vykazují větší jistotu než družstva, trénující pouze během ligové sezóny.” Rozhodujícím činitelem na jejich vítězné cestě vždy bylo skutečné kamarádství a srdečnost jednoho k druhému. Po již zmiňovaném zájezdu v Turecku se o Milanovi napsalo: „ 28 let, výška 188 cm a váha 83 kg, úředník spořitelny, zvaný Lamin, starý reprezentant Moravy v házené, hraje závodně odbíjenou, dříve i veslování, kterého z taktických důvodů nechal. Rád každému poví o svém Jiříčkovi, nebo nějakou zábavnou historku z doby, kdy byl svobodníkem esp. pěchoty. Je seniorem družstva a v Turecku si vysloužil název – Grosfátr.
Milan „Lamin” Fráňa byl skvěle kondičně i pohybově trénovaný, kromě basketbalu vynikal i v české házené. Byl silný v obraně a díky této přednosti i spolehlivosti se ocitl v elitní sestavě basketbalistů Sokola Brno I a rovněž v reprezentaci. V roli jedné z opor týmu se podílel v letech 1946-49 na třech mistrovských titulech Sokola v řadě. Tím však jeho sportovní dráha skončila.
„Na jaře 1949 je národní tým na soustředění v Praze před odletem do Maďarska k přátelskému basketbalovému utkání. Bydlí v Tyršově domě a po tréningu tráví volno procházkami Prahou. Když se jeho spolubydlící vrátí na pokoj, je překvapen přítomností tří příslušníků StB (státní bezpečnost). Osobní věci jsou rozházeny po pokoji, estébáci hledají Lamina. Zatknou ho o něco později ve městě a bude trvat celých jedenáct let, než se spolu zase setkají. Milana Fráňu odvezou do vyšetřovací vazby. Je mu přiděleno číslo 1877, které ho pak „doprovází” po celých jedenáct let. Ironií je, že Lamin měřil 187 cm. Vyslýchají ho, je obviněn ze spiknutí proti republice a jejímu lidově – demokratickému zřízení v případu Radoslava Krčka. U Lamina má jít o přechovávání a distribuci protistátních letáků, což se obžalobě nepodařilo nikdy plně prokázat. Bylo v něm obviněno 163 osob a stal se součástí procesu proti Petru Křivkovi, který StB připravila proti národním socialistům pod krycím názvem Tábor. Hlavní obžalovaný Křivka byl důstojníkem Československé armády a vysokým funkcionářem národních socialistů. Začátkem německé okupace uprchl do Anglie a v Londýně pak dělal osobní stráž exilovému prezidentovi Edvardu Benešovi. Dalo by se s nadsázkou říci, že splňoval všechny podmínky pro komunistickou perzekuci. Petr Křivka je odsouzen v roce 1951 k trestu smrti oběšením, který byl i vykonán. Padaly vysoké tresty odnětí svobody, které měly mít i odstrašující účinek. Milan Fráňa odchází od soudu s desetiletým trestem a je převezen do věznice ve slovenském Leopoldově. Jeho advokát píše odvolání k Nejvyššímu soudu a žádá o zrušení rozsudku v celém rozsahu. Ten sice argumenty uznává, ovšem souhlasí pouze se snížením trestu z deseti na šest let. Lamin je po snížení trestu přesunut z Leopoldova do věznice v Chomutově a následně končí v Jáchymově na těžbě uranu.” Tam Lamin se spoluvězni Jaroslavem Fabokem (doživotí), Evženem Vítkem (25 let) a Bohuslavem Březinová (25 let) zakládají odbojovou skupinu Víra-naděje-láska, sbírají informace o těžbě a kvalitě uranové rudy, kreslí plány šachet a důlních chodeb a sepisují seznamy uvězněných odpůrců komunistického režimu.Vše se záměrem předat tyto údaje západním rozvědkám za pomoci lidí mimo věznici. Ani z dochovaných soudních spisů není jasné, jak došlo k prozrazení jejich činnosti. Faktem je , že před krajským soudem v Karlových Varech stane jedenáct obviněných z vlastizrady, špionáže, vyzvědačství a spiknutí.Soud se netýká pouze Faboka, již odsouzeného na doživotí. Březina dostává trest smrti, Vítek navrch osmnáct roků a Lamin taktéž osmnáct. Dosud netrestaný rolník Trčka doživotí, další tresty od 15-ti roků dolů. Březinovi byl později trest smrti změněn na doživotí. Absolutních trestů bylo navrženo několik, týkalo se to i Lamina. Má ale “štěstí”. Bylo přihlédnuto k chování rodiny za okupace a Lamin má před sebou více jak dvacet let kriminálu. Následuje návrat do Leopoldova, likvidační věznice, kde zůstává naživu jen díky své vůli a fyzické kondici. Domů se vrací v květnu 1960 po všeobecné amnestii. V roce 1951 byl obviněný z účasti na činnosti skupiny zaměřené proti režimu a odsouzený k desetiletému vězení. Nedočkal se rehabilitace, musel se smířit i s tím, že nemohl dokončit vysokoškolské vzdělání. Krutou tečkou za nešťastným životem byl v červnu 1970 v zaměstnání smrtelný pád ze střechy.
„V práci propadl eternitovou střechou do tovární haly, což Jiřímu potvrdili očití svědci. Ze strany zaměstnavatele byly hrubě porušeny bezpečnostní předpisy, a proto se v protokolu, sepsaném Veřejnou bezpečností (policií) záměrně lhalo! Lamin prý uklouzl a spadl mimo budovu. V té době bylo navíc velmi složité ba nemožné do těchto písemností nahlížet. To se povedlo až o více než čtyřicet let později. Až více než dvacet let po své tragické smrti byl vězeň č. 1877 Milan Fráňa, díky změně politických poměrů, plně rehabilitován,” dodává Kellovská svědectví, které má od svého strýce a syna Lamina – Jiřího Fráňi.
… pro CZ BASKETBALL Radoslav Sís ml. … pro historiibasketbalbrno doplnil Jiří Svoboda
