S basketbalem začal Libor v Sokole Šlapanice pod vedením trenéra Saxe. Ze Šlapanic přešel do starších žáků první brněnské, kde odehrál všechny dorostenecké kategorie. Ve Zbrojovce Brno se objevil v sezoně 1981/82 a další dva ligové ročníky odehrál v rámci vojenské základní služby. Nejdříve v první lize za Duklu Olomouc, kde hrál jen půl sezony a na zbytek dvouleté vojny odešel hrát 2. ligu za Duklu Dejvice. Z vojenské základní služby se vrátil do Zbrojovky, kde po dvě sezony oblékal dres B mužstva. Do sestavy „ačka” Zbrojovky byl opět zařazen v sezoně 1987/88 a byl z toho jeho premiérový titul v nejvyšší basketbalové soutěži. Počínaje startem ve Zbrojovce v roce 1987 odehrál Libor čtrnáct sezon v klubu, který za tuto dobu stihl sedmkrát změnit název a dvakrát se stěhoval z haly do haly. Napřed z Kounicovy ulice na Vídeňskou a poté do městské haly na Vodovu. Podstatné je, že se podařilo rozšířit sbírku titulů na úžasné číslo 23. Spolehlivé křídlo nemělo reprezentační ambice, ale nechyběla mu přesná střelecká muška. Takže situací, kdy nastupoval do hry vedle reprezentantů, bylo dost. Jako hráč získal 6 mistrovských titulů a jako trenér dvakrát bronzové medaile 2003/04 a 2006/07. Ve FIBA CUPU s mužstvem A PLUS ŽS Brno na závěrečném turnaji, který se hrál na jaře 2004 v maďarském Debrecenu si přivezl jako asistent trenéra Pospíšila umístění na třetím místě. V roce 2000 skončil jako hráč, dalších osm ligových sezon byl asistentem trenéra Miroslava Pospíšila a Zdeňka Hummela. V této roli uplatnil schopnost hodnotit stručně a věcně vše podstatné, co bylo třeba k jednotlivým zápasům říct, a to je třeba ocenit. Po zániku klubu dostal šanci působit v krátce existujícím brněnském Basketballu Brno po boku Mariana Svobody a Josefa Jelínka. Později na Vídeňské opět u trenéra Pospíšila, Paunoviče, a Pětivlase pomohl Brnu 2012/13 opět do nejvyšší basketbalové ligy.
