… basketbalistka, jedna z hráček zlaté generace ženského basketbalu na klubové i reprezentační úrovni. Rodačka ze Šumperka začínala s basketbalem v necelých deseti letech. A než se dostaneme k výčtu úspěchů a rozpleteme její úspěšnou kariéru profesionální hráčky, měli bychom se vrátit o několik let zpět a začít u těch, na které Ivana velmi ráda vzpomíná. Podmínky pro ženský basketbal v rodném Šumperku byly na úrovni okresního města a tady prošla od samých začátků všemi kategoriemi, co rodný klub mohl poskytnout. Vždy u toho byl trenér Libor Dvořáček. Ráda na to vzpomíná. „Byla jsem nejvyšší ve třídě a moje první sportovní tréninky se odehrály na atletickém oválu. To, že jsem začala hrát basketbal a bude z toho účast na Olympiádě, jsem vůbec nevnímala a poctivě se připravovala na každý trénink a utkání.” Dívka ze Šumperka nemohla tušit, kolik krásných okamžiků jí tento sport přinese.
Dva roky studovala Obchodní akademii v Šumperku a dva roky v Přerově. Důvodem byl basketbal, který jí začal krok po kroku vyplňovat veškerý volný čas. Jako mladší dorostenka se začala prosazovat a v sezoně 1994/95 získala s týmem Šumperka 1. místo v druhé lize starších dorostenek. Současně s tím Ivana odehrála několik utkání v týmu SK UP Olomouc v nejvyšší basketbalové lize žen, v čerstvých šestnácti letech, utkání v bojích o záchranu. Další dvě ligové sezony 1995 až 1997 odehrála v dresu TJ Spartak PS Přerov. Mladá talentovaná šestnáctiletá pivotmanka hrála v Přerově svoje první čtyři utkání v rámci prvního a druhého kola Eurocupu a bránila zkušené americké pivotky.
Pro svůj první titul si dokráčela v dresu Gambrinus Sika Brno a byla to sezona 1997/98. O rok později se potkala ve finále ligy se svými bývalými spoluhráčkami z Přerova s trenérem Janem Kozákem a rok později byl Přerov opět ve finále, tentokrát s trenérem Luborem Blažkem. To už za sebou měla první kroky v klubu, kde se na postu pivotmanky potkala s Kamilou Vodičkovou a jak sama přiznává, byla to hráčka, od které se bylo co učit. Kamilu vnímá zpětně jako svoji mentorku. S příchodem do Brna začala studovat Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy university a skloubit vrcholový sport a studium nebylo nijak jednoduché. Zvládla to a do své sbírky získala další titul. Tentokrát inženýrky ekonomie. Ale ještě zpět do dorostenecké kategorie a začátky v reprezentačním dresu. Zkušenosti, které začala nabírat v klubu, který měl před sebou velké ambice, však byly podloženy poctivou prací v mládežnických reprezentačních kategoriích. V kadetkách pod trenérem Milanem Žahourem a v juniorkách pod Milanem Soukupem, začala pilovat své basketbalové dovednosti na pozici podkošové hráčky. Pohyb bez míče, doskok, dobré postavení ve clonách a sběhnutí pod koš na tzv. pick and roll, to byly základy, které později využila a doučila se během svého angažmá v Brně. Trenér Jan Bobrovský si dal velmi záležet na tom, aby se potenciál Ivany Večeřové rozvinul na úroveň evropské a světové hráčky. To se dokonale povedlo. Proto při svých vzpomínkách a poskytovaných rozhovorech na nikoho nenechá zapomenout. V reprezentaci se poprvé objevila v šestnácti letech a to na mistrovství Evropy kadetek v roce 1995 a společně s Hankou Horákovou (Machovou) získali o rok později na evropském šampionátu juniorek ve slovenské Žilině bronzové medaile. Byl to šampionát, kdy zcela suverénně vyhrály skupinu B a postoupily mezi čtyři nejlepší týmy mistrovství. V semifinále to byla prohra s Ruskami 54:74 a v utkání o třetí místo výhra nad španělským celkem 66:50. Toto umístění zajistilo účast českým juniorkám na mistrovství světa, které se hrálo v roce 1997 v brazilském Natalu. Do Evropy se vracela z tohoto mistrovství naše děvčata s šestým místem.
S přestupem do Brna se zcela změnil její sportovní život a vlak, do kterého rodačka ze Šumperka nastoupila, se rozjel nebývalou rychlostí. V Brně „Véča” odehrála za sebou celkem jedenáct ligových ročníku a každý byl mistrovský. Ve své sbírce celkem jedenáct zlatých medailí za mistra v nejvyšší basketbalové lize žen a jedenáct vítězství v Českém poháru. Premiéru v Evropské lize měla hned v první brněnské sezoně na svůj první velký evropský turnaj se podívala s trenérem Bobrovským v roce 1999 do Polska. Dobře rozehraný turnaj nakonec skončil pro naše děvčata pátým místem. O dva roky později ve Francii naše reprezentace nezvládla základní skupinu a z posledního místa se tak uzavřela možnost hrát o medaile. Nikoho v tu chvíli nenapadlo, že toto deváté místo a zlatý triumf českých juniorek v brněnském Rondu je začátek „zlatých časů” na domácích, evropských a světových palubovkách hráček, mezi které Ivana s dalšími brněnskými spoluhráčkami dorostla. Tvrdou každodenní prací profesionální hráčky basketbalu, do této společnosti bezesporu patřila. Podmínky v klubu, tak i v reprezentaci byly nastaveny skvěle. Klub poskytoval špičkové zázemí a duo Bobrovský – Hamza, odvádělo na svých postech úžasnou práci.
Její reprezentační kariéru shrneme do faktů a dat. Znovu se vrátíme a výčet reprezentačních startů začneme psát od roku 1999, kdy se dočkala premiérové účasti na evropských šampionátech. Bylo to ve zmiňovaném Polsku. V roce 2001 odehrála evropský šampionát ve Francii a pak přišla na řadu medailová mistrovství a turnaje. Ve finále 29. mistrovství starého kontinentu, tým pod vedením Jana Bobrovského 28. září 2003 prohrál s ruským výběrem 59:56. Šestice hráček Jana Veselá, Ivana Večeřová, Romana Hamzová, Lucie Blahůšková, Hana Horáková a Eva Vítečková, to byly brněnské Žabovřesky a stříbrná medaile. O dva roky později v turecké Ankaře už to bylo finále vítězné. Stejný soupeř, ale opačný výsledek. Česká republika porazila výběr Ruska 72:70. Poprvé v historii československého a českého basketbalu si reprezentace žen vzala do rukou pohár pro vítěze mistryň Evropy. Napodobila tak muže z roku 1946, kteří v ženevském finále porazili Itálii 34:32. Ivana Večeřová byla součástí tohoto úspěchu a 11. září 2005 se dočkala první velké medaile, která měla zlatý punc. Svoji evropskou reprezentační štaci zakončila pátým místem na mistrovství v roce 2007 v Itálii. Účast na světových šampionátech se datuje od roku 2006. Po vyléčeném zranění kolene z evropského finále a dubnovém euroligovém zlatu, to byla účast na mistrovství světa 2006 a česká reprezentace přivezla z brazilské Ibirapuery po vítězství 57:49 nad Španělskem umístění na sedmé příčce. Rok 2010 a domácí světový šampionát v Brně, Ostravě a Karlových Varech. Stručně a výstižně řečeno, zlatá generace děvčat rozkvetla do svého závěrečného turnaje s noblesou a basketbalovou dovedností. Po tuhých bojích v základní skupině a osmifinále hraných v Brně si zaslouženě tato generace reprezentačního družstva žen, zahrála před naplněnou karlovarskou arénou finále proti Spojeným státům americkým a Ivana Večeřová v tomto reprezentačním výběru nechyběla. Byl to šampionát plný emocí, což dokazuje zamáčknutá slza tehdejšího prezidenta České republiky Václava Klause. „Je to velká pocta být na návštěvě u pana prezidenta a společně s děvčaty z národního družstva si užít tu slávu, po které touží snad každý sportovec. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se octnu na tomto místě a budu čelit chvále z úst prezidenta republiky. Byli jsme tak trochu naměkko. Přijetí na Hradě je zážitek na celý život,” rozpovídala se do mikrofonu reportéra iDNES. „Je fajn, mít prezidenta velkého sportovce a ještě k tomu basketbalistu,” dodala vicemistryně světa závěrem do novinového článku.
Každý sportovec sní o účasti na Olympijských hrách a to se rodačce ze Šumperka podařilo hned dvakrát. Byla součástí týmu trenéra Jana Bobrovského na olympijském turnaji v roce 2004 v Aténách a 2008 v Pekingu.
Sezona 2007/08 byla pro zkušenou hráčku poslední v nepřetržené sérii jedenáctiletého působení v klubu. S týmem Žabin vyhrála ligu, Český pohár a brala stříbro z euroligového ročníku, jehož finále se opět hrálo v Brně. Po jedenácti letech strávených v Žabinách se rozhodla zkusit svoje basketbalové štěstí v zahraničí. V sezoně 2008/09 nastupovala v dresu španělské Valencie a o rok později hrála nejvyšší tureckou ligu za Galatasaray Istanbul. Na české palubovky se zkušená pivotmanka vrátila v létě 2010 a nečekaně to byl to návrat do brněnského Valosunu. V sezoně 2010/11 ukončila svoji profesionální kariéru. V následující sezoně 2011/12 oblékla ještě na pár utkání play off dres Žabin.
Z dalších jejích vyprávění jde velká hloubka. Sama ve svých příbězích postupně odkrývá skvělá basketbalistka svoje pocity hráčky a zároveň už do svého života vnáší roli rodiče a společně s partnerem Tomášem vychovávají dceru Aničku.
Věnuje se trénování basketbalových dovedností a mentoringu v rámci projektu Národní sportovní agentury, směřujícího k olympijským hrám v roce 2028, které se uskuteční v červenci a srpnu v americkém Los Angeles. S Lukášem Piperkem založili projekt ŠŤASTNÁ ŠATNA, místo kde je možné mluvit o všem otevřeně. Spojuje sportovce, rodiče, trenéry, funkcionáře a členy realizačních týmů.
Foto: archiv hráčky, FIBA pro CZ BASKETBALL a B.Reichová.