… basketbalistka, křídlo, která se řadí mezi nejslavnější nejúspěšnější hráčky českého basketbalu ve své historii. Nechyběla v sestavách trenérů při zisku titulu mistryň světa juniorek v roce 2001 a mistryně Evropy v kategorii U20 v roce 2002, když naše děvčata ve finále porazily Rusky 77:74. Eva se ukázala v tom nejlepším světle, odehrála celých 38 minut a Ruskám nasázela 17 bodů. Na domácím šampionátu juniorek, který se odehrál v brněnské hale Rondo byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje MVP. V seniorských kategoriích je vicemistryní Evropy z roku 2003 a mistryní Evropy z turecké Ankary z roku 2005. Na ME v Ankaře 2005 byla vybrána do nejlepší pětky turnaje All-Stars týmu. Dvakrát vyhrála Euroligu 2006 a 2015 a dvakrát byla v týmu Jana Bobrovského, když brala v Eurolize druhé místo. Bylo to v sezoně 2005 a 2008. Byla v reprezentačním výběru Lubora Blažka, když na domácím mistrovství světa 2010 brala stříbrné medaile a zároveň se stala členkou All-Stars týmu tohoto šampionátu. Třikrát byla na olympijském turnaji a na palubovkách pod pěti kruhy. Bylo to na OH 2004 v Athenách, 2008 v Pekingu a 2012 v Londýně. V jednom rozhovoru pro novináře si posteskla nad prohrou s Francií 71:68 na olympijských hrách v Londýně ve čtvrtfinále turnaje. Byl zápas, který naše děvčata mohla a měla vyhrát a jít si pro první olympijskou medaili, v historii československého a českého basketbalu. Sama v tomto utkání zatížila konto Francouzek sedmnácti body.
Rodačka ze Žďáru nad Sázavou začínala s basketbalem a jejím prvním a jediným trenérem byl Ing. Ivan Šafránek. Za vzor ji byl tatínek, který ve Žďáru hrál 2. národní ligu „a já chtěla být jako on”, zavzpomínala na svoje začátky. Ještě k tomu nezapomněla dodat, že velkou oporu měla v celé rodině, jelikož do Brna odcházela jako velmi mladé děvče a před sebou měla jedinou jistotu. Maturitní ročník na Gymnáziu Slovanské náměstí a co nikdo nevěděl, ale mohl pouze tušit skvělou hráčskou kariéru v klubu i národním mužstvu. „Ve Žďáru mě pro basketbal připravoval trenér Šafránek a jako dorostenka byla v týmu, který vždy v dorosteneckých ligách hrály o ty posty nejvyšší“. Zlomový byl rok 1998/99, kdy mužstvo TJ ŽĎAS Žďáru hrálo premiérový a doposud jediný ročník nejvyšší basketbalové ligy žen. Na toto období Eva vzpomíná „extraligu žen jsme ve Žďáru získali od Žabin, které tenkrát vyhráli druhou nejvyšší soutěž a za pomocí hostujících hráček z Brna Šárkou Kubařovou a Irčou Boreckou, jsme ligu odehráli jako dorostenky”. Bylo z toho osmé místo v lize a další kroky, které po tomto premiérovém ročníku Evy v seniorské kategorii a nejvyšší ligové soutěži, již na sebe nenechali dlouho čekat. Původně měla Eva přestupovat do týmu v Králově Poli, kde působil trenér Marian Svoboda. Změna však nastala překotná a do ambiciózního týmu BK IMOS ji připravil angažmá manažér klubu Jiří Hamza. Tréninkový proces nového klubu, zápasové zatížení v domácích soutěžích a Eurolize pod taktovkou trenéra Jana Bobrovského. To byly faktory, které „Evža“ jak ji oslovoval trenér Bobrovský, dokonale dovedla přetavit do jednotlivých zápasů. Díky zkušenostem z juniorských reprezentačních turnajů pod taktovkou trenéra Mariana Svobody se zanedlouho stala mistrní světa a Evropy v těchto kategoriích.
A samotným Žabinám dodává. „Kolektiv, kdy se nás sešla spousta talentovaných a hlavně českých hráček (Žiru – Zuzanu Žírkovou jsem brala jako naši), které si rozuměly na hřišti i mimo něj. Pan Hamza s panem Bobrovským uměli doplnit tým o vynikající cizinky… ” Eva hrála po celou svoji kariéru jak na klubové úrovni, tak i v reprezentaci s číslem 15. Nastupovala vždy do základní pětky v každém týmu a nebylo trenéra či trenérky, který by ji neměl rád ve svém týmu. Křídelnice s přesnou rukou. Pověstná byla její spolehlivost v kritických okamžicích, když se uměl trefit ze střední a delší pozice, když bylo nejhůře a její spoluhráčky nasbírali více faulů, dokázala zastoupit post pivotky na pozici 4. V Brněnském dresu získala Eva v ženské basketbalové lize deset mistrovských titulů. Po jedenácti odehraných sezonách přestoupila do konkurenčního USK Praha, kde nasbírala titulů pět. Bylo to ještě před domácím šampionátem MS 2010, jehož základní skupina i osmifinále se hrálo v městské hale míčových sportů v Brně. Na otázku novinářů, co ji vedlo k odchodu, odpověděla. „Život je změna a já jsem po jedenácti sezónách v Brně cítila, že už ji potřebuji. Přesto, že mi Brno přirostlo k srdci, ale já chci zkusit něco nového a přestupy ve sportu jsou běžné,” dodala k tomuto tématu. Na světový šampionát se těšila a vůbec si nepřipouštěla, že by brněnské obecenstvo, při důležitých zápasech reprezentace ji nepodpořilo. Společně jsme tahali za jeden provaz, aby české barvy byly opět vidět na světových palubovkách v Brně, v Ostravě a Karlových Varech. Velmi si pochvalovala kolektiv a práci trenéra Lubora Blažka při domácím šampionátu. „Jako trenér a lodivod reprezentace dokázal nastolit v týmu obrovskou pohodu klid, prostě se to všechno sešlo tak, jak mělo“. Eva nikdy neměla s fanoušky v Brně problém a trenér Bobrovský si tento poklad chránil co nejpečlivěji. Věděl, že je to hráčka základní rotace, nenápadná, poctivá v tréninku i v zápasech. Svojí hrou se vypracovala na hráčku světového formátu, která dovedla být základním pilířem každého výběru na evropských i světových turnajích. Z výčtu úspěchů nesmíme zapomenout na ocenění z evropských palubovek, kdy v roce 2005 se umístila na třetím, v roce 2010 na čtvrtém a v roce 2012 byla vyhlášena druhou nejlepší basketbalistkou Evropy. Na českých palubovkách byly Eva oceněna čtyřikrát jako nejlepší basketbalistka České republiky. Bylo to v letech 2005, 2006, 2013 a 2014.
V týmu ZVVZ USK Praha nakonec Eva zůstala pět ligových sezon, získala do své sbírky další tituly pro vítězku ženské basketbalové ligy a v roce 2015 jako jedna z mála si dokráčela pro druhou zlatou v Eurolize žen. Svoji sportovní kariéru ukončila v třiatřiceti letech a plánovaný konec s profesionálním basketbalem si vylepšila ohlášenou přípravou na mateřství. „Měla jsem v plánu končit po konci téhle sezony 2014/15, ale staly se takové pěkné události, že čekáme s přítelem miminko, takže jsem kariéru musela ukončit o pár týdnů dříve.” Ještě přiznala, že v kruhu rodinné se cítí nejlépe, proto nešla hrát nikdy do zahraničí a v brzké době se chystala na vdavky. Ještě zmínila trenérku Natálii Hejkovou a z jejich myšlenek a zkušenosti trenérka vs. hráčka vyznělo, že je to trenérka, která umí pracovat s hráčkami, jak na hřišti, tak i mimo něj. „Natálie dokáže z každé hráčky „vytáhnout” maximum a její výsledky hovoří za vše“, dodala na konec našeho dopisování.
Svoje příjmení změnila na Hlaváčková Vítečková. „Svoji kariéru končím šťastná a spokojená”. To byla slova, která se nedají nijak okomentovat a jen popřát Evě a celé rodině tolik spokojenosti a úsměvů na rtech, které uměla rozdávat během své kariéry profesionální hráčky basketbalu. Spoluhráčky o ní vždy hovořily jako o top hráčce a střelkyni. Trenéři Bobrovský a Blažek věděli, že z palubovek odchází nenahraditelná hráčka. V historických tabulkách nejlepších střelkyň České ženské basketbalové ligy zaostala pouze o dva body za první Petrou Reisingerovou a na svém kontě má Eva připsaných 6624 bodů. V Československých tabulkách pak se pyšní na třetím místě, když tabulce střelkyň s počtem vstřelených 6709 bodů je na prvním místě Milena Jindrová (Hacmacová) ze Sokola Pražského.
Během svého působení v Brně vystudovala obor Regenerace a výživa ve sportu na Fakultě sportovních studií Masarykovy university v Brně a k tomu navazující magisterské studium obor učitelství se specializací na trenérství na stejné fakultě. Eva žije v Praze a s manželem Petrem vychovávají dvě dcery. Pracuje ve školství jako asistentka pedagoga a učí tělesnou výchovu.
Foto: CZ BASKETBALL, Mirek Štěpánek, Igor Zehl, a soukromí archiv Mariana Svobody …